Víra a vědomí, aneb Skrze černé díry vzdáváme se víry

Je neděle ráno, navzdory katastrofickým orákulím meteorologů sluníčko svítí a za okny je hodně příjemně. Je nejkrásnější čas z celého roku, všechno je mladé, nedospělé, počínající. Smrt, tma a zima jsou ještě daleko, i když se nám občas připomenou, ale světle zelené výhonky nových životů se tak vehementně derou na svět! :-) I ten hokej nám jde tak nějak jarně, mladě, odolně a ramenatě, jako když jaro ledy láme :-)

Je krásné ráno, a já hledě z okna všechno si to uvědomuju. Uvědomuju, to jest vnímám okolí cíleně, systematicky, uspořádaně. Realitu disciplinovaně porovnávám s očekáváními i s prožitky, zkoumám, zda to tak má být či nikoli, zda bejvávalo bejvávalo dobře a nebo zda teprve bude líp...

Ale jak to? Jak to, že si to uvědomuju? Že si vůbec něco uvědomuju? Co je vědomí? Kde se vzalo? Je vědomí darem od Boha, nebo je to obecná vlastnost hmoty? Je možné, že vědomí vzniká tak, že se prostě shlukne pár atomů (já vím, jsou jich nejspíš miliardy miliard v takovém jednom mozečku, ale kolik jich je v celém vesmíru?), a vědomí je na světě?

Pokud by to tak bylo, pak skutečně vědomí musí být elementární vlastností hmoty. Skutečně stačí, aby se shluklo pár atomů a myslící bytost je na světě.

Jenomže - každou takovou bytost pak nutně musí napadnout - a nepochybně napadá - proč zrovna ona si uvědomuje právě svoje tělo? Právě svůj shluk molekul? Právě svoje prostředí a bezprostřední okolí? Proč nejsem třeba Jaromír Jágr nebo čerstvě narozená britská princezna?

Je snad moje vědomí navázáno na nějaké konkrétní atomy či molekuly? Jestliže ano - na které?

Nebo snad moje vědomí nějak souvisí s energií? Je vědomí vlastností energie? Nebo snad jejím projevem? Není třeba právě vědomí onou "temnou energií", která pasuje vědcům do jejich aktuálních a nejmodernějších a nejvědečtějších teorií o Vesmíru, kterou ale nikdo neumí zařadit, o které se neví, odkud se bere?

Ano, je toho ještě mnoho, čeho hmota sama o sobě neví a čeho se musí ve svém pinožení dopíditi, aby... Aby co vlastně?

Jistá paní nebo slečna Moudrá (to není žádná ironie či dehonestace, ona se tak skutečně podepisuje), tak tato paní nebo slečna Moudrá mi minule poradila, abych, pokud chci prokázat existenci Boha, sestrojil také nějaký vědecký přístroj, který by Boha prokázal, stejně jako sestrojují nejrůznější vědci podivuhodná a složitá zařízení k prokazování jiných objektů, jež nelze vidět. Až takový přístroj sestrojím(e) a s jeho pomocí prokážu(eme) existenci Boží, potom mi uvěří. Nevím, jaká kritéria musí takový přístroj splňovat, nakolik musí být složitý a komplikovaný, nakolik musí být rozsáhlý a hmotný a s jak složitými a zamotanými teoriemi se musí vědci při jeho konstrukci potýkat, aby byl dostatečně průkazný. Nevím, Nezeptal jsem se.

Vím jen, že se lidé skutečně zaobírají konstrukcí takových přístrojů, aby prokázali objektivitu smělých konstrukcí a teorií.  A často je i prokážou, což jim budiž přičteno k dobru.

Ale co vlastně hledají? Nějakou univerzální materialistickou pravdu, která jednou provždy zatočí s tmářskými teoriemi o Stvoření a Boží existenci? Je snad důkaz toho, že foton může být zároveň na dvou místech, že v tom Bůh nemá prsty?

Nebo jak vlastně má vypadat důkaz Boží existence? Že to je on, kdo drží ve stejné chvíli  v každé ruce ten stejný foton? No proč ne. Je tak těžké si to představit?

Už mi dýchají na záda hladoví členové rodiny, chystající nedělní oběd, takže k černým dírám jsme se nedostali. Nemám na ně klid. Snad někdy příště.

Hezkou neděli :-)