Proč raději žijeme koronafikcí a realita nás nezajímá?

Posledních několik dní se na nás valí rostoucí kovidová čísla, ze kterých různí Prymulové a další nostradámové věští strašlivé konce, které přijdou v prosinci a pak už asi nikdy více, protože to budou konce nejkoncovatější,

a ze všech konců ty poslední. Teda aspoň možná.

Co na tom, že svá katastrofická orákula hnětou z počtů použitých testovacích sad na vzorku o velikosti cca 0,1 % populace a k údajům přistupují tak, jako kdyby všechen kovid, svrab a neštovice byly koncentrovány právě do této zavrženíhodné hrstky, která svou prožluklou existencí a dekadentní touhou po chorvatském moři a alpských sjezdovkách ohrožuje poctivý, spořádaný, plodný a příkladný život té křišťálově čisté, dokonale zdravé a nesmrtelné většiny čítající zbylých 99,9 % populace.

Co na tom, že ta čísla vůbec o ničem nevypovídají. Nevíme, kolik testů je falešně pozitivních (na to je jednoduchá odpověď - skoro žádné. Není to dostačující?), nevíme, kolik testů je opakovaných. Co bychom mohli dohledat podle čísel z jednotlivých hygienických stanic, je informace, kde se v který den podařilo rozkrýt nějaké ložisko nákazy. Přičemž ale nevíme, jak dlouho se to ložisko vyvíjelo, kolik lidí se z něj stihlo nakazit, kolik uzdravit a kolik si ani nevšimlo, že si tím prošlo.

Ta čísla jsou dostatečně vysoká, aby vzbudila strach. Jsou dostatečně kolísavá, aby ten strach dále živila. Dá se s nimi pracovat. Psát rekordy, srovnávat, vynášet do grafů...  
Zvykli jsme si na ně. Všichni vědí, nebo alespoň tuší, že nemají žádnou hodnotu, ale zvykli jsme si na ně. 

A to je zřejmě důvod, proč realita nikoho nezajímá. Proč nikoho nezajímá, kolik lidí je skutečně nakaženo, kolik lidí s "tím" prošlo, kolik se jich uzdravilo.
Jestliže je prokázáno, že si "tím" prošlo nějakých 30 tisíc lidí, že aktuálně je nemocných cca 9 tisíc lidí, potom je velká šance, že "já" to nedostanu. Když budou všichni nosit roušky, dodržovat odstupy a karanténu, zavřou se hospody, stadiony, hranice, tak "já" to nedostanu.

Kdyby se prokázalo, že denně přibývají ne stovky, ale desetitisíce nakažený a denně se plus mínus stejně tolik lidí uzdraví, pak to znamená, že "já" tomu prakticky nemám šanci utéct. A dost možná už to potkalo i "mě". Což je hrozné, protože doteď jsem "já" žil tím, jak to kosí chodce na ulicích, jak brutální to zanechává trvalé následky, jak se to určitě vrací, protože imunita nefunguje... A najednou bych to měl mít i "já"? Tak to ani náhodou!!! Odmítám...

A co politici? Proč ty nezajímá, kolik je skutečně nakažených v populaci? Vždyť by to nakonec nepochybně po počátečním zmatku uklidnilo situaci. Ukázalo by se, že se doopravdy jedná o běžnou respirační chorobu, která má zhruba stejný dopad jako chřipka, nebo 10 x menší dopad než spalničky, proti kterým se velká část populace odmítá nechat očkovat.

Jenomže dnešní politici nejsou vůdci. Jsou to jen loutky, marketingové produkty. Nemají koule na to, aby na sebe vzali odpovědnost a řekli "Dost!". Jestliže se voliči chtějí bát, nechme je, ať se bojí. Je to dobré pro všechny, tak proč to měnit?