Kdo si pustil roušku do hlavy, ten už se jí nezbaví

Je další kalné podzimní ráno a mě čeká další kalný pracovní den. Až přijdu do práce, nasadím si roušku na pysk a budu do ní celý den huhlat rozumy o zemědělských strojích a motorových vozidlech žákům, kteří mi budou rozumět každé

páté slovo. Já nebudu rozumět jim, dokonce ani nebudu vědět, kdo mi co říká, protože přes roušky, které si po mém příchodu a důrazném připomenutí vyndají z kapes a s otrávenými obličeji nasadí, nepoznám, kdo mluví. Všichni se budeme dusit, ale už jen dva dny. Od pondělka nás zavřou, protože jsme oranžoví, takže se přesuneme do kabinetů a celé dny budeme zjišťovat, kdo má a kdo nemá k dispozici výpočetní techniku, aby se mohl zúčastnit distanční výuky, a vypisovat o tom stohy formulářů. Žáci zatím doma zpracují pár domácích úkolů a referátů, ti, co mají doma hospodářství nebo malou firmičku, pomohou rodičům, ostatní si buď seženou nějakou brigošku nebo se budou jen tak flákat a občas mi přepošlou, co jim kdo nechal opsat.

Příští týden, až skončí krajské volby, plukovník Kvýtko buď nechá nebo nenechá opravit statistiky (ono už trochu bije do očí, že virus kosí lidi po tisících denně, ale oficiálně zdravých jsou sotva stovky, že se v nemocnicích hromadí zdraví kovidenti, které nikdo nechce, co kdyby si toho všimnul nějakej šťoura... Ale kolik máme šancí dostat svoje lidi do Senátu? Nepočkáme radši ještě týden, abychom si neublížili?), za 14 dní vyhodnotí, že opatření zabírají, tak je ještě o pár týdnů prodlouží, roušek je dost a i on i jeho rodina mají přece nárok na hezké vánoce a bohatého ježíška, ne?

Nojo, možná to tak nebude. Možná to bude úplně jinak. Ale jisté je jedno. Ten hadr z huby jednou sundáme. A budeme se snažit co nejrychleji na ten blázinec zapomenout a vrátit se do normálního života. Nebo aspoň co nejblíž k němu. Jenomže ne všem se to bohužel podaří. 

Hysterie roztočená kolem virtuální pandemie po sobě zanechá spoustu těch, kterým rouška prorostla do hlav. Spoustu těch, kteří se při každém kýchnutí, při každém zakašlání, při každém zadýchání při chůzi do schodů leknou: "Proboha, to je určitě kovid! Doktore, hned mě pošlete na rentgen, jestli nemám skvrny na plicích! A na EKG, slyšíte ten šelest? Já ho slyším až sem! A radši mi pro jistotu napište heparin, aspoň deset injekcí! Ono to zahušťuje krev!" Britští vědci, kteří vyzkoumali, že kovid zkrátí lidem život o víc než 10 let, budou mít nakonec pravdu... Ale třeba ne. Třeba se lidem povede dostat tu roušku i z mozku. Aspoň některým. 

Hezký den!