Nezískáme nic, nakonec to stejně bude muset někdo zaplatit.

A to vám řekl kdo ?

Soudobý, nepochybně nepříjemný problém chápu - Jako vzklíčení, toho dříve zasetého. Jde o komplex. Naivitu, že něco bude furt levně proudit potrubím. Všechno proste samo od sebe. Přihodíme si tam ještě militantní Zelenou politiku. Vše osvědčené zrušit, přes uhlí, jaderné elektrárny a automobilovým průmyslem konče. Žádná diverzifikace rizik není nutná, vše je jisté. Tak nám bude lépe. Kdo tvrdí opak, zpátečníkem jest ! ...

Zastropování cen? Vymodlená, nic neřešící modla. Neřeší totiž příčinu - polepuje důsledek. Konejšivá náplast tuposti, se všemi důsledky. Nesmírně drahé, pravda líbivé - posunování se v čase. Příspěvky na energii, jako podnět její další spotřeby. K omezování se, není důvod. Cena klesat nemusí, poptávka je i v šílených hladinách. Další prachy v koloběhu? Další dluhy a živná půda pro bujení inflace. Klasika, hašení požáru benzínem ...

Nu což, udělat se to musí. A přidělovat další neexistující prachy všem. I těm, kteří to nepotřebují. Tak je to správné a tak to musí být. Šetřit se musí, nechť to stojí cokoliv. Kromě toho? Opozice to již přece říkala dávno ...

V oblasti elektřiny jsme energetickou velmocí uměle zavádějící energetickou chudobu, které bychom se mohli účinně bránit, jako to dělají v jiných zemích. Česká republika má stále nadprodukci vlastní levné elektřiny a ve srovnání s kupní silou její nejdražší ceny v Evropě.

Popsal jsem to o kousek níže v odpovědi panu Červenkovi. Přečtěte si ji, prosím.

Snažím se té problematice s burzou přijít na kloub, názorů je strašně mnoho. Ale článek je velmi rozumný, karma, pane Vitho

Děkuji, pane Červenko :-)

Energie se obchoduje ve dvou rovinách - dlouhodobé a krátkodobé. Záleží na tom, jakou má výrovce strukturu zdrojů a odběratel strukturu spotřeby. Například ČEZ má velkou část výkonu instalovanou v tepelných a jaderných elektrárnách (pozůstatek ČSSR a její orientace na těžký průmysl s prakticky rovnoměrným odběrem), které právě takový odběr potřebují pro efektivní provoz. Nelze je tak snadno odpojit a připojit podle potřeby. Proto se orientuje spíše na klienty s velkým rovnoměrným odběrem. Tyhle obchody se většinou na burze neodehrávají, i když burzovní cena na ně jistě vliv má. Výhodou je nižší cena, nevýhodou sankce při nedodržení dodávek a odběru. Proto existuje burza, kde odběratel může prodat přebytky a distributor (výrobce) dokoupit chybějící množství. Na burzu pak dodávají i distributoři a výrobci energií, u kterých nelze spolehlivě garantovat dodávky - solární a větrní baroni a pod. A nakupují tam i ti, kteří zásobují kolísavý trh, tedy především domácnosti. Ti donedávna spekulovali na trvalý, byť mírný, pokles ceny. Viz Bohemia Energy. Nakupovali krátkodobě a prodávali na delší období, vlastně prodávali energii, kterou ještě neměli nasmlouvanou. V okamžiku, kdy cena začala trvale narůstat, sbalili se a odešli. Tady vidím obrovské selhání ERÚ, za to měli jít do lochu všichni šéfové této instituce prakticky od jejího vzniku. Ale to jsem odbočil.

Energie se nedá skladovat. A její okamžitou cenu (krátkodobou) určuje ten nejdražší zdroj, který je nutné provozovat, aniž by se systém zhroutil. Pokud jsou to dnes plynové elektrárny, byť je jejich podíl na trhu cca 15 %, tedy nevelký, přesto je rozhodující. Bez nich to prostě nejde.

Pravděpodobně by bylo možné určit nějakou váženou cenu energie, která by odrážela podíly jednotlivých skupin zdrojů, a k tomu vytvořit nějaký společný fond na pokrytí ztrát těch dražších výrobců. Ale v principu to nic nezmění a chmurný scénář, který jsem nastínil, to neodvrátí.